Trénink 10.6.2026 Medlánky-letiště
Dnes jsme se po dlouhé době vydali s Niallem do Medlánek na letiště si zaběhat. Trošku
potrénovat před sobotním Hostěnickým během a středečním společným tréninkem. I když to co
bych měla mít natrénováno, už asi nedoženu, ale co už. Přijeli jsme na místo oblíbené, já se
převlékla, Nialla oblékla a vydali jsme se na trať. Nad hlavou modré nebe, nikdo nikde,
prostě paráda. Po pár metrech se Nímu začalo chtít kakat, co už i to se občas musí. Slastně
si hoch ulevil a s veselou se vydal opět na trať. Ale co čert nechtěl, přilítl dravec a jal
se ulovit si nějakou tu svačinku. Ní se v kvapíku prudce zastavil a začal se kochat pohledem
na lovícího dravce. Přitom ho ale vůbec nezajímalo, že jsem na druhém konci vodítka a
„konečně“ rozběhnutá, dle mého pohledu na plno. Prostě jsem to tak rychle neubrzdila a ladně
jsem si předběhla vlastního kochajícího se psa. Když se mě podařilo přesvědčit Ního, že je
na čase se přestat kochat a učit se od dravce jak se loví hlodavci, rozběhli jsme se a šlo
nám to dobře. Když jsem se ovšem podívala směrem ke Komínu, udělalo se mi nevolno. Bylo
vidět, že tam pěkně lije a byly slyšet hromy. Než jsem se rozmyslela, jestli běžet kolečko
dál, nebo se vrátit k autu, začalo tak děsně lít, že jsem během minuty byla mokrá na kůži.
Tak rychle jsme tu půlku letiště nikdy nedali … Ní hup do auta, já převlíct (po poslední
zkušenosti společného tréninku vozím náhradní oblečení) a hr ku domovu. Po vyčerpávajícím
stání v koloně aut před Pisárkama, jsme byli konečně doma. Vylezeme z auta, a co nevidíme
nad hlavou – ano, krásnou modrou oblohu, i sluníčko nás polechtalo na čumáčcích =0)