Cyklus Scooter – „Zapřaháme psa ke koloběžce“
V září jsem se přihlásila na 5tidílný seminář Koloběžky a psi. Chtěla jsem zjistit, jestli mě jízda na koloběžce bude bavit a zda mám uvažovat o tom, že bych si terénní koloběžku koupila. Jako trenéři se na nás připravili Jana, Verča a Vašek, všichni tři zkušení borci v tomto sportu.
Na prvním semináři se nás sešlo pět žen a směsice různých psů – od výmaráka až po mudíka. Prvním velkým pozitivem této akce bylo, že jsem si každý týden mohla vyzkoušet jízdu na koloběžce jiné značky. Poprvé jsme vyjeli s Verčou. Že moje bíglice umí tahat, to už vím z canicrossu, ale že na koloběžce mě na rovině utáhne, aniž bych se musela odrážet, to jsem opravdu nečekala. Byla jsem na ni fakt pyšná. To já jsem na tom poprvé byla hůř – levá noha držela balanc podstatně hůř než pravá a celkově jsem se nijak komfortně při jízdě necítila. Po praktické části nám Verča u kofoly představila jednotlivé typy a značky koloběžek, na co si dát při jejím výběru pozor.
Druhý týden na nás čekal Vašek a nácvik dloubání (pro neznalé – dloubání znamená odrážení se na koloběžce, asi musherský pojem ). Cca. 7 km v těžkém mokrém terénu střídavě se zapřáhnutým psem a se psem na volno. A celou dobu pršelo. Vašek nám vysvětlil, jak se odrážet, jak sjíždět, jak brzdit (nebo lépe jak nebrzdit). Byl to určitě nejtěžší trénink, ale strašně se mi líbil a koloběžka už mě hodně bavila. Teoretická část odpadla, protože jsme byli špinaví a promočení, ale ani to nevadilo, stejně jsme všechno probrali při výjezdu.
Třetí čtvrtek se na nás připravila Jana se svojí smečkou. Na mě čekal neplánovaný bonus, kdy jsem si vyzkoušela jízdu s ESP. Bella onemocněla, tak jsem na trénink dorazila sama. Jana mi půjčila svého Pana závodníka Bolta. Bolt nic neřešil, kouknul na mě, která teta s ním pojede a už valil. Přiznám se, že jsem neodolala příležitosti a normálně jsme zbytku ujeli . V teoretické části nám Jana povídala o tréninku se psy, jak často, v jaké intenzitě a jak na to, aby to psy pořád bavilo.
Čtvrtý seminář znám jen z vyprávění, protože jsem pro změnu byla nemocná já. Po již klasickém výjezdu vysvětlila Verča předzávodní přípravu, jak napájet psy před i po tréninku nebo závodě. Probrala se i jiná témata, např. co by měla obsahovat lékárnička pro psa.
Poslední týden nás čekal závod. Nejdřív 3,5 km se zapřaženým psem, potom kilák a kousek se psem na volno a to celé zakončené mini slalomem. Všechny holky i psi jsme jeli naplno a zazávodili jsme si. Dostali jsme hodnotné ceny za absolvování závodu a nakonec jsme si popovídali u báječného medovníku, který donesla Lea. Všechny účastnice jsme se shodly, že je škoda, že už kurz skončil.
Celý seminář byl perfektní. Načerpala jsem spoustu nových informací o koloběžkách, zjistila jsem, že mě a především mého psa koloběžka hodně baví, takže určitě budeme v koloběžkování pokračovat. Naštěstí máme doma starou silniční koloběžku, takže můžeme hned vyjet, ale určitě si časem koupím i nějaký pořádný terénní stroj. Pokud se bude cyklus opakovat, neváhejte a přihlaste se, bylo to fakt perfektní!
PS: Na trénink s Vaškem nezapomenu nikdy. Zde pár momentek:
„Když jedete z kopce, je dobrý, když si na koloběžku stoupnete jako na snowboard a jedete jako na prkně.“ Co? Na snowboardu jsem v životě nestála.
„Když jedu z kopce, tak se snažím nebrzdit. Mám zkušenost, že bez brzdění ten kopec sjedu líp.“ Co?????
Prudký kopec dolů a na něm stezička pro jednoho člověka, napůl zarostlá. „Teď jeďte spíš po kraji, uprostřed jsou trošku kořeny a kameny.“ Jen Vašek odjel, všechny do jedné jsme z koloběžky slezly a sešly dolů pěšky .
Monika a Bella