Popravdě…když jsem jako majitelka jednoho panelákového psa poprvé uviděla psí spřežení, říkala jsem si „chudáci psi, musejí makat, co když se některému nechce, to má pak asi smůlu“. Teď stojím na druhé straně, toho panelákového výmaráka jsem začala zapřahat před deseti lety a říkám si „chudáci ti psi, co nemají dost pohybu, a co je pánečci vláčejí kolem paneláku na vodítku“. Názory se mění, jak člověk roste.
Sedm let mám doma ESP-závodní speciály, evropské saňové psy=pes vyšlechtěný v Norsku na práci v zápřahu. Základem je německý ohař, pointr, alaskán(alijašký husky) a nějaké procento greyhounda . Stačí, když vytáhnu kolo, nebo přilbu, nebo nedej bože postroje!…začnou štěkat, skákat, štípat mě do bundy, jakoby říkali „Dělej mami, ti to trvá, já už nutně potřebuju běžet !“ no neříkají, řvou mi to do ucha. Jakmile odstartujeme, je klid. Jen sleduji jejich nádherný pohyb při práci a občas dám nějaký povel na odbočení, na povzbuzení nebo pochvalu. Tihle psi mají běh v zápřahu prostě v krvi, většinou je k němu člověk nemusí přemlouvat a fakt je baví. Máme spíš opačný problém s tím, že starší nebo nemocný pes nestíhá týmu a musher ho musí nechat stát. Je to pro něj veliké neštěstí a bere to jako trest, že zůstal doma, když ostatní běží.
Mushing už dávno není výsadou jen severských plemen jako aljašský malamut, grónský pes, nebo sibiřský husky. Dokonce jsou tato plemena na závodech spíše na ústupu a byly pro ně vytvořeny oddělené kategorie, to aby se porovnávaly výsledky výkonnostně sobě rovných psů.
Pro zrychlení na delších tratích se používají nejvíce alaskáni- psi sice nemají průkaz původu, přesto se u nich pečlivě sleduje rodokmen a vrhy se dělají na těch nejlepších jedincích. Jde o speciálního křížence, který je schopný cválat v tahu desítky kilometrů bez známky únavy.Tvrďák, kterému nevadí zima, těžká práce a nemá problém žít ve velké smečce téměř bez konfliktů.
Na kratší tratě je specialistou už zmíněný ESP-také neuznané plemeno u FCI. Jsou schopní běžet na sprintové trati (cca 5km) průměrnou rychlostí 30-34km/hod ! U evropanů je obrovskou výhodou schopnost individuální práce, jsou více fixovaní na pána a nepotřebují kolem sebe podporu týmu, i když ta jim dodává ještě větší grády.
Také už mushing není jen o spřežení, ty se jezdí v kategoriích:
- C-do 4 psů,
- B-5-6 psů
- A-7-8 psů
- U-9 a více psů
V posledních letech se stalo pravidlem, že největší pole startujících obsazují tzv. individuální kategorie.
Na podzim, na suchu, OFF snow:
- BKJ- bikejöring-cyklista a pes
- SC1, SC2-scooter-koloběžka a 1-2 psi
- CC-canicross-běžec a pes
V zimě, na sněhu, ON snow:
- SKJ1, SKJ2-skijöring-bežec na lyžích a 1-2 psi
Tratě se dělí podle jejich délek
|
Sprint |
Mid |
Long |
|
| OFF snow |
4-8km |
15-25km |
x |
| ON snow |
10-25km |
35 a více |
45 km a více |
Louka kde parkuje samá dodávka, obytňák, přepraváky pro psy, psí štěkot a vrtící se ocásky…tak takhle to vypadá na stake-outu, na místě odkud startují závody psích spřežení. Psí řev a psi, kteří se tak těší na běh, že je problém je obléct do postrojů a udržet v lajnách, pak start a najednou ticho…to je atmosféra, která nejde popsat, ta se musí zažít !!!